Ve světě, kde jsou naše osobní údaje hodnotnou měnou, se může zdát, že určitá ztráta soukromí je cena, kterou zaplatíte za přístup k webům a aplikacím. Nicméně, když se zapojí studenti, soukromí se stává stále větším problémem – musíme si uvědomit, že žáci tráví většinu svého času ve škole, proto odpovědnost za ochranu jejich údajů musí spadat na učitele a administrátory.
Ochrana versus sledování
Je zřejmé, že školní aktivity by měly být podrobněji sledovány, než ty aktivity, které dělají studenti se svými zařízeními ve volném čase. Avšak pokud se každý krok okamžitě nahlásí rodičům těchto žáků, mohou mít studenti – zejména ti starší – mít pocit, že jsou spíše sledováni, než chráněni. Učitelé a správci mají povinnost najít rovnováhu mezi bezpečností a ochranou soukromí, aby mohly školy a rodiny vytvářet vztahy založené na vzájemné důvěře.
Kam jdou data?
Další otázkou, kterou je třeba zvážit, je nedostatek transparentnosti ohledně toho, co dělají třetí strany se studentskými daty. Existují oprávněné obavy, že hlavní poskytovatelé EdTech mohou profitovat z osobních informací shromážděných od uživatelů: technologie se nepoužívá pouze pro správu informací o známkách a jiných školních souvislostech, ale také o webových vyhledáváních studentů a obecném chování na internetu.
Čtete licenční smlouvy?
Výzkumy ukazují, že drtivá většina uživatelů přijímá licenční smlouvy bez toho, aby je četla, a proto si nejsou vědoma, jakých údajů se vzdávají: je to nepřijatelné chování ze strany školské správy, která se rozhodla zavést novou technologii vzdělávání.
Chraňte, ale nešmírujte
Zatímco EdTech je nesmírně užitečný k učení, školy by si měly také zvolit pečlivě, vědět, kteří poskytovatelé jsou spolehliví a kteří nejsou, a pevná politika ochrany osobních údajů by měla být hlavním faktorem výběrového procesu.